Naši novodobou českou dvousetkorunu známě nejspíše docela všichni. Naprosto běžně ji přece nosíme v peněženkách, naprosto běžně touto i platíme nebo ji naopak přijímáme od druhých za své vlastní služby. Už jsme si na ni dávno zvykli a možná už nejednou ani nevnímáme to, čím mně osobně byla podobně jako naše rovněž současná stokoruna od počátku hodně nesympatická – a to to, že na ní vyobrazený „učitel národů“ vypadá tak trochu jako vystřižený ze Spejbla a Hurvínka.
Jedná se o běžnou bankovku, jež už mezi námi zcela zdomácněla. Aby také ne, když u nás obíhá již od roku 1993, jakkoliv její tehdejší první vzor už dnes neplatí a těmi nejstaršími z jejích obíhajících exemplářů jsou dnes ty z roku 1996 a nejnovější ty loňské.
Již dávno víme, pokud jsme na to nezapomněli, že tato bankovka má i své četné ochranné prvky, jež nás mají chránit před potenciálními padělateli. Že jsou tu:
a) Vodoznak viditelný proti světlu a tvořený portrétem téhož Jana Amose Komenského, vyobrazeného i na bankovce samotné, u posledního modelu navíc i s číslem 200 a stylizovaným kalichem.
b) Okénkový proužek z umělé metalizované hmoty s mikrotextem „ČNB 200 Kč“, jenž na lícní straně čtyřikrát vystupuje a pouze při pohledu proti světlu je vidět celý.
c) Zapuštěná oranžová vlákna dlouhá šest milimetrů.
d) Soutisková značka, jejíž část je vidět na jedné a část na druhé straně a při pohledu proti světlu tyto dvě splývají ve dvě písmena, CS nebo ČR.
e) Skrytý obrazec, který uvidíme, pohlédneme-li na bankovku sklopenou ve výši očí do vodorovné polohy proti světlu.
f) Mikrotext vytištěný na lícní straně, skrytý vpravo od portrétu a číselně označující hodnotu bankovky, respektive ten na rubové straně mezi státním znakem a pravým okrajem označující totéž.
Tolik práce a tolik důvtipu vložili lidé od fochu do toho, abychom tuto bankovku měli a mohli používat! Aby nám dobře sloužila. A teď už je jenom na nás, a zejména na našich politicích a ekonomech, aby nám tato mohla dobře sloužit i nadále.
Aby nedopadla kvůli „zdravé inflaci“ tak jaksi nedůstojně. Jak vtipálkům už od počátku naznačuje zadní strana. Víte přece, jaký obrázek vznikne, když tu větší z oněch rukou přehnete napůl, že?