Kdo jsou to soukromí podnikatelé? To jsou jak známo lidé, kteří se věnují své výdělečné činnosti takzvaně na vlastní pěst. Nikdo jim neříká, co mají dělat a jak to mají dělat, nikdo nekontroluje, kdy přijdou do práce a kdy z ní odcházejí, a nikdo jim vlastně ani nestanovuje, kolik za tuto svou práci dostanou peněz. Což je dobré tehdy, když se takovému člověku daří, ale pochopitelně nepříjemné, když se dařit přestane. Protože je soukromý podnikatel jak na své úspěchy, tak i na své neúspěchy sám. Nemůže počítat s tím, že tu za něj někdo něco zařídí, že tu někdo zaplatí jeho případný prodělek.
Soukromé podnikání je prostě risk. A byť se traduje, že risk je zisk, ne vždy je tomu tak. Nejednou se může takový podnikatel snažit třeba i sebevíc, ale přesto neuspěje, nedaří se mu. Někdy pochybí on, někdy mu nadělají potíže jeho odběratelé, dodavatelé nebo klidně i tatíček stát.
A co dělat, když se v podnikání přestane dařit? V takové situaci se to někdy zvládne úspornějším režimem, někdy zvýšeným pracovním nasazením. Ale někdy už nepomůže ani to a pak přicházejí ke slovu půjčky.
Vzít si podnikatelskou půjčku v dobách, kdy se takovému soukromníkovi daří skvěle, nebývá problém. Ale když se mu přestane dařit, je rázem všechno jinak. Rázem se od dotyčného většina finančních institucí odvrací a nechce s ním nic mít. Protože ten, kdo nemá dostatečné příjmy a koho navíc znevažují záznamy v registrech dlužníků, nevzbuzuje důvěru.
Ale i někdo takový nakonec půjčku sežene. Protože je tu i americká hypotéka bez registru, jejíž předností je to, že se tu vrácení půjčených peněz zaručuje zástavou podnikatelovy nemovitosti. A taková nemovitost je pochopitelně dost významnou zárukou, umožňující přimhouřit oko třeba i nad nevalně vypadajícím daňovým přiznáním, nějakým záznamem v registrech dlužníků, ba i exekucemi. A tak tu uspěje kdekdo, i ten, kdo by v bance neměl naději.