Využívání výprasků k výchově dětí se snaží tradiční české rodiny již 50 let vyhýbat. Ale co například takové křičení? Téměř všichni na své děti někdy křičí, dokonce i rodiče, kteří vědí, že to opravdu nefunguje. Křičení je dnes nejrozšířenější a nejméně účinnou výchovnou metodou rodičů. Domácnosti, ve kterých se pravidelně dějí incidenty s použitím křiku, mají tendenci mít děti s nižší sebeúctou a vyšší mírou deprese. Studie z roku 2014 ukázala, že křičení vede u dětí k podobným výsledkům jako fyzické tresty: zvýšená úroveň úzkosti, stresu a deprese spolu se zvýšením problémů v oblasti chování.
Nezpůsobí to, že budete vypadat autoritativně, ba naopak. Díky tomu vypadáte, že nemáte kontrolu nad svými dětmi a ani sami nad sebou. Díky tomu také vypadáte slabě. A křičíte, buďme upřímní, protože jste slabí. Křik je reakce člověka, který neví, co jiného dělat. Křičíme na naše děti každý den kvůli stejným věcem a křičíme na ně ještě víc, protože původní upozornění v podobě řevu nefunguje. „Oblečte se. Pojďte dolů na večeři. Nekrmte toho psa a jezte. Přestaň bít svého bratra.“ Samotné vědomí, že jekot je špatný a nikam nevede, nepomůže. Není to strategie, způsobuje to uvolnění daného jedince, je to způsob, kterým se i brání.
Rodičovská výchova vyžaduje disciplínu a vytrvalost, kam se řev pochopitelně neřadí. Sebeovládání je schopnost regulovat a měnit své reakce, aby se předešlo nežádoucímu chování, zvýšilo žádoucí chování a dosáhlo se dlouhodobých cílů. Výzkum ukázal, že držení sebekontroly může být důležité pro zdraví a pohodu. Společné cíle, jako je hubnutí, pravidelné cvičení, výchova dětí, zdravé stravování, neodkládání povinností, vzdávání se špatných návyků a úspora peněz, jsou jen některé cenné benefity, které se po tvrdé práci plné odříkání a sebeovládání se, dostaví.